HOME OF DUCATI (part II.) – továrna na vlastní woči ;)

No a dostáváme se k druhý části našeho výletu ve městě špaget (mimochodem – Bolognské špagety jsou českej výmysl, tady je rozhodně nehledejte ;)).

Jen pro info – fotky v článku jsou pouze ilustrační (stažený z netu), protože v prostorách továrny vládnul samozřejmě přísný zákaz focení 😉

Po docela silným zážitku v Ducati muzeu nás relativně milé, a jak už bylo jednou zmíněno – na italky i docela hezké průvodkyně vykoply z budovy na dvůr se slovy, že teď se jdeme podívat, jak se vlastně tyhle bajkerský skvosty vyrábějí. V zástupu jako hejno kachen jsme se teda přesunuli přes dvůr k výrobním halám. Co bylo hodně překvapivé, nejednalo se o žádný megavelký stavby, kór když si člověk uvědomil, že se tady vyrábí CELÁ světová produkce (ano, Ducati opravdu nemá žádné jiné filiálky v zemích 3tího světa a dost si na tom zakládá ;)).

Asi nemá moc cenu popisovat, jak továrna zevnitř vypadala. Všude vládnul přísnej pořádek, čisto jak na hajzlu soukromýho špitálu, na zemi všude vyznačený značky pro pohyb zaměstnanců, přepravníků, ještěrek, a dokonce i speciální zóna pro čumily jako jsme byli my :)) Což bylo ostatně docela vychytaný, protože aspoň se člověk nebál, že bude při tom zírání s otevřenou hubou ještě někomu překážet, žeano ;)¨

A teď k samotný výrobně:

První část, do které jsme byli přivedeni, byla paradoxně jediná část, kde si výrobky továrna skutečně sama „vyráběla“. Ano, jednalo se hlavně o motory a tuším ještě převodovky. Srdce bajků si Ducati téměř komplet dělá sama, všechno ostatní, co na mašinách najdete je totiž dodáváno od externích firem. Ostatně, když se nad tím člověk zamyslí, tak je to vlastně fakt – Marchesini /OZ/Brembo kola, Sachs/Showa/Ohlins tlumení Magnetti Marelli elektrika etc., dokonce i samotné rámy vyrábí nějaká prověřená firma odněkud ze severní Itálie (trubkové pro Monstery, 848, 1198, HyperMTDR apod.). Ale zpátky k motoru. Do této části jsme mohli teda mrknout fakt jenom zběžně, protože většina dílů se vyráběla plně automaticky za pomocí CNC mašin a moc toho k očumování vlastně vidět nebylo. Jasně, přepravky s hotovými komponenty nepočítám, i když i při pohledu na ně srdce samozřejmě zaplesalo ;). O to větší zážitek byl ale přechod k montážním pásům.


Ještě předtím jsme ale procházeli sklady, kde se připravovaly jednotlivé komponenty pro následnou montáž. Hele nebudeme si nic nalhávat, ty radiální Brembo třmeny jsem fakt moc moc potřeboval.. Bohužel chyběla mi potřebná zručnost tak moc charakteristická pro jednu opálenější českou menšinu, což mělo za následek, že jsem byl chycen ostrahou zrovna v okamžiku, kdy jsem se pár těchto červenejch nádher snažil zabalit do svetru… Naštěstí mě nechali dokončit prohlídku za přislíbení, že u východu odevzdám i ty v nohavici schovaný Ohlins přední vidle na Panigale :))))))) Prostě montážní sklad je jeden velikej a naprosto skvělej shop, kterej by měl mít každej doma – to by bylo něco.. – ostatně, nikdo ze zaměstnanců téhle části továrny prý neřekne jinak než „Supermarket“ 😉

Málem bych zapomněl – než jsme se dostali k montážnímu pásu bajků, tak jsme prošli ještě částí, kde se na pásu montovaly samotné motory z komponentu, které si továrna vyrobila. I tady se však zřejmě o klasickou nudu, kterou můžeme vidět v továrnách Škodovky nebo Kia motors, nejedná, protože na jednom pásu se dohromady montovaly VŠECHNY motory z produkce Ducati najednou. Holt tady by mne s mojí nešikovností asi fakt nezaměstnali :)))

Další část se týkala zkušebny motorů – zvukově izolovaná místnost, kde se za pomocí počítačů samotné motory testovaly za provozu.

Vidět samotné montážní pásy byl vyjímečnej zážitek. Přece jen shlédnout proces, jak se od prvního šroubku (resp. od holého rámu) vytvoří něco tak parádního jako bajk od Ducati, to nemá cenu komentovat. Co bylo ale zajímavý – ačkoli si každej z nás představí montážní pás jako monotónní práci desítek lidí, kteří neustále dělají to samý, tak tady je všechno jinak. Na jednom pásu (stejně jako u motorů) se totiž současně staví několik motorek, tudíž každý zaměstnanec na určitém stanovišti musí zvládnout mnohem více procesů, než by se zdálo. Chvíli se montuje motor do Panigále, chvíli zase montuje tlumení na Hypermotarda, nebo se tahá elektrika na Multistradě či Streetfighterovi. Takhle na pohled to teda jako nuda rozhodně nevypadalo.

Pořád bylo na co se koukat, až jsme se nakonec dostali do místnosti, kde z linky sjížděly hotové bajky přímo do centrální zkušebny. S mašinou se zajelo na stroj podobný motorové brzdě, napojila se na externí baterku a vyzkoušelo se všechno od motoru počínaje, po blinkry konče.

Závěr prohlídky končil v místech, kde se bajky montovaly na palety, balily do krabic a připravovaly na export. Těžko by se hledal bajker, kterej by si nepřál mít svý jméno s adresou na jedný z těch krabic.. 😉

Ale vážení – PANIGALE určená pro Japonsko JE FAKT HNUSNÁ.. ten ultraodpornej vejfuk totiž opravdu není joke, jak jsme si původně všichni mysleli.. a v reálu je to o dost ošklivější než na fotkách.. TFUJ :))))

No a na závěr zajímavostí, co jsme se dozvěděli navíc:

–    Samotná továrna má cca 1000 zaměstnanců, z toho cca 500 pracuje přímo ve výrobě, 100 zaměstnanců má na starost vývoj a zbytek dělá všechno ostatní. Jo a 40% z nich jsou ženský, to jsme docela čučeli 😉

–    Denně továrna vyrobí 100 až 110 motorek, někdy v roce 2006 továrna zlomila osobní rekord v denní produkci a vychrlila na svět přes 200 kusů.

–    Ročně Ducati prodá cca 30 – 40 tisíc kusů bajků, z toho jen v Itálii se prodá 20%, zbytek jde na export. Největším odběratelem je USA, pak Evropa a Asie.

–    Při výrobě motoru má každý kus svoji evidenční kartu, takže v případě chyby se snadno dohledá osoba, co za to může. Byli jsme ujištěni, že většinou toho člověka hned nevyrazej a že mu daj ještě šanci, když něco posere :)))))

–    Kromě výroby součástek motoru ve fabrice nejsou žádní roboti – všechno dělají lidé.

–    Všechny bajky od Ducati jsou naprosto totožné, ať už se jedná o stroje určené pro USA, Evropu nebo Asii. Rozdíl je pouze v extra dodělávaných detailech (např. pro USA odrazky či držák SPZ) a drobných restrikcí v elektronice, popřípadě dodáním extra katalizátorů apod. – nic, co by se nedalo svépomocí odmontovat. Teda až na Panigale, tam je ještě pro Japonsko jiná odlišná spojková skříň, nebo co to je.. 😉

–    Výroba motorky trvá 600 minut (cca 2 – 3 pracovní dny)

–    Motorka se celá kompletuje až u dealera, a to z toho důvodu, aby při přepravě nedošlo k poškození vyčnívajících součástek (zrcátka, kapoty atd.)

–    Ducati Desmosedici RR číslo 1. si koupil Tom Cruise :)))

Takže vážení, pokud nemáte na tenhle rok ještě plány na dovču, nebo nevíte kam si na bajkách udělat vejlet, tak tohle je místo, který si určitě jako jeden z možných nápadů tučně zapište do diářů. Ať už jste fandové italskejch bajků nebo japonskejch rejžovarů, tohle je zážitek, kterej by si neměl nechat ujít nikdo z nás! HOWGH 😉

Text: Qbi-C
Photos: WEB